Rodinné tradice
Každá rodina má nějaký ten zvyk, nebo rituál který dodržuje. To či ono, se nám tak silně vryje do povědomí, že nám to připadá naprosto přirozené a normální. Jako malé děti nevnímáme, že někde to mají jinak. Nastane období školky a školy a my se začneme více dozvídat o tom, jak žijí jiní lidé. Někdy s údivem žasneme, jindy nechápavě kroutíme hlavou a tu zase přitakáváme.
Čím více rosteme a dospíváme utváříme si názor na to, jestli nám to či ono vyhovuje a přemýšlíme, zda stejnou tradici zavedeme i jednou ve své rodině.
Vdáme a oženíme se a začneme lpět na svým tradicích. Víme co se nám líbí, co ne a jak by jsme chtěli aby to u nás doma fungovalo. Někdy však může mít náš partner nebo partnerka na věc jiný názor. Je pak už na nás samotných, jak se s tímto faktem vypořádáme, zda ho jsme schopni přijmout nebo nikoli.V naší rodině všichni slaví narozeniny a svátky den předem, aby byla rodina první kdo oslavenci popřeje a dá dárky. Manžel je zvyklý přát koneckonců jako většina lidí až den D. Zvyk slavit den předem se v našem manželství příliš neujal a tak se učím oslavovat až onem den D. Není to nic zásadního a tak to nevnímám příliš silně emotivně je to spíš jen o tom zvyku.
Jiné zvyky jsme si vytvořily sami protože nám to tak vyhovuje. A tak jsme například klasického kapra kterého známe oba jako symbol štědrovečerní večeře vyměnily za lososa. Jednoduše proto že nám více chutná.
Jsou zvyky které dokáží být i úsměvné. Můj táta je zvyklý slavit svůj svátek na Přemysla, na tom by nebylo nic divného kdyby se nejmenoval Jan. Ačkoli na rozdíl od svých rodičů není křesťan, přejal tento zvyk slavit podle nějakého starého křesťanského kalendáře, kdy na tento den připadá jméno Jan.